Galerie

Velkoformátových fotografií s tématikou
Alzheimerovy nemoci

 

Galerie

Velkoformátových fotografií s tématikou
Alzheimerovy nemoci

O projektu

Osvětový projekt Všechno je normální, do kterého se zapojily známé české osobnosti, seznamuje už 3 roky veřejnost s projevy a následky ALZHEIMEROVY NEMOCI a to prostřednictvím kalendářů a velkoformátových fotografií s touto tématikou. Splést si zubní pastu s krémem na boty, vyrazit v županu do ulic nebo vařit svíčkovou ze svíček, může znít absurdně. Pro lidi s touto nemocí však ne.

Obecně cílem projektu Všechno je normální není jen podpora nemocných, ale i šíření povědomí o těžkostech a nesnázích, s nimiž se oni sami a jejich rodiny denně potýkají.

MARTINA PREISSOVÁ – PATRONKA PROJEKTU

Martina Preissová, herečka Národního divadla a patronka Nadačního fondu Seňorina, přišla s myšlenkou uměleckého kalendáře, do nějž chtěla zahrnout slavné osobnosti. Tak vznikl nápad na skvělý projekt, který jsme se rozhodli realizovat. Všichni v Nadačním fondu Seňorina nadšeně souhlasili. Jdeme na to!

VŠECHNO JE NORMÁLNÍ

Fotografie pro podporu Alzheimerovy nemoci

Galerie 2020

Galerie 2019

Galerie 2018

VŠECHNO JE NORMALNÍ

Galerie fotografií 2020

NAKLÁDÁNÍ S PENĚZI
Lidé, u kterých se postupně rozvíjí Alzheimerova nemoc, ztrácejí dřív nebo později povědomí o hodnotě peněz a rozumném nakládání s nimi. Rodinné příslušníci se obávají okamžiku, kdy díky diagnóze jejich blízký provede nějakou neuváženou finanční transakci. Přestože se jedná o jeho finanční prostředky, často v této fázi nemoci začíná rodina řešit možnosti omezené svéprávnosti. 

JAK DO SPOLEČNOSTI?

Nepohodlné střevíčky nebo tyhle krásné pruhované holinky? Dress code… kravatu, nebo motýlka? Ne, to bohužel není, oč tu běží. Pacienti s Alzheimerovou nemocí postupně ztrácí schopnost obléknout se nejen odpovídajícím způsobem, aby šli např. v pyžamu do postele a ne do kavárny, v holínkách na zahradu a ne na ples, ale později už ani neví, jak si jednotlivé kusy oblečení obléknout: kalhoty třeba zkouší jako svetr, nebo si oblékají několik vrstev v jiném než běžném pořadí. 

VĚTŠINA LIDÍ ČTE

I kdyby jen noviny nebo časopisy, někdo má rád dlouhé historické romány někdo napínavé detektivky. Výpadky krátkodobé paměti způsobují nejprve tu nepříjemnost, že než nemocný dočte stránku, zapomene tu předchozí, ztrácí souvislosti a pointu, a často druhý den čte stejný text pro jistotu znovu, aby se upamatoval. Později ale nastoupí další zhoršení – úplná ztráta schopnosti číst…jako by stránky byly posypané nějakým smetím nebo úplně prázdné. Čtení nahlas je dobrým tréninkem mozku ztrátu schopnosti číst může oddálit.

REMINISCENCE

Vzpomínky na dávné události, prožitky, vztahy i předměty z mládí či dětství si pacient Alzheimerovou nemocí vybaví snáz, než to, co se dělo včera nebo před chvílí. A pokud jsou tyto vzpomínky pozitivní a přinášejí nemocnému radost, je dobré se jejich vybavování věnovat cíleně, prostřednictvím tzv. reminiscence. Vytvořte si „vzpomínkový kufr“ s předměty, které můžete čas od času s vaším blízkým probrat a zavzpomínat si. Prožijte společně ještě radostný čas.

SOBĚSTAČNOST

a možnost rozhodovat o své osobě patří k základním potřebám člověka. Postupným úpadkem kognitivních funkcí mozku v důsledku Alzheimerovy nemoci nebo jiného typu demence nemocným narůstá závislost na druhých. Pochopitelně se jí brání a chtějí o sobě a svých činnostech rozhodovat sami co nejdéle, nechtějí být jako loutka, kterou někdo jiný, byť se vší láskou a péčí ovládá.

HUDEBNÍ NÁSTROJ, NA KTERÝ NĚKDO ROKY V MLÁDÍ HRÁL

… může přinést v počátečním stádiu demence nemocnému potěšení. Dlouhodobá paměť se vytrácí podstatně později, než krátkodobá, a tak si je často nemocný schopen vybavit, jak na nástroj hrál. Hlava už to nedokáže popsat, ale ruce si prstoklad pamatují. Později v průběhu nemoci už ale dochází v hlavě k záměně předmětů, nemocný si nedokáže vybavit, na co se která věc používá. A pokud má nějaké otvory, tak do nich klidně uloží např. jídlo, klíče, ponožky…

CO JE K JÍDLU A CO NENÍ?

 Alzheimerova nemoc způsobuje mimo jiné změnu ve vnímání chutí, vůní, pocitu žízně a taky v potřebě jíst. U někoho se tato potřeba sníží natolik, že je těžké ho motivovat, aby něco snědl nebo vypil, u jiného je nutné pro jeho nadměrnou chuť k jídlu zamezit volný přístup k potravinám, nebo dokonce i k chemikáliím, různým mycím a pracím prostředkům. V pozdějším stádiu nemoci nadměrná chuť některé nemocné nutká ochutnat i to, co k jídlu vůbec není, a pozření takových „pochutin“ by mohlo poškodit jejich zdraví.

OBLÍBENÉ ČINNOSTI Z DĚTSTVÍ

mohou přinést radost i lidem s Alzheimerovou nemocí, a také příležitost dělat něco společně s vnoučaty, leckdy už i pravnoučaty. Děti často nerozumí chování babičky nebo dědy a ptají se, nejčastěji takhle: Co je Alzheimerova nemoc? Proč na mne dědeček volá tatínkovým jménem? Bude mít maminka také Alzheimerovu nemoc? Proč se babička chová tak divně? Co můžeme udělat společně? Proč se mě babička ptá pořád na to samé? Jak můžu babičce pomoci?

KDY ODEVZDAT ZBROJNÍ PRŮKAZ?

Alzheimerova nemoc postupně snižuje pozornost, úsudek, logické uvažování i schopnost hledat řešení situace. Je navýsost jasné, že střelná či jiná zbraň v rukou člověka s demencí může mít fatální důsledky. Posudek o ne/způsobilosti držet zbraň vystavuje praktický lékař, u kterého je držitel veden v evidenci. Navíc může být využito psychologického a dalších potřebných vyšetření. Na základě výsledků vydá posuzující lékař lékařský posudek, ze kterého musí jednoznačně vyplývat, zda posuzovaná osoba je zdravotně nezpůsobilá. 

DÁVNÉ VZPOMÍNKY NA DĚTSKÉ ŘÍKANKY

se vybavují snáz, než slova, která je potřeba poskládat do vět, aby mohli nemocní formulovat své potřeby, přání, nebo naopak to, co se jim nelíbí. Znáte od Františka Hrubína „Princeznička na bále, poztrácela korále, …“ ? Pokud se ji pacient s Alzheimerovou nemocí v dětství učil, tak si ji pravděpodobně vybaví, nebude si umět o tom povyprávět, sdělit své pocity a vzpomínky, ale slova odříká bezchybně… Alzheimerova nemoc způsobuje ve druhém stádiu nemoci výpadky názvosloví, schopnost poskládat slova do věty, a přesto jsou pacienti s touto ztrátou schopni zpívat písně z mládí.

RUČNÍ PRÁCE

jsou užitečné nejen pro ně samotné, zašité díry, upletený svetr, vyšitá dečka na stůl, háčkovaná čepička pro vnouče, … ale také pro cvičení motoriky rukou, propojení obou mozkových hemisfér, když každá ruka dělá něco jiného, a taky se u toho musí přemýšlet a udržet pozornost, jinak by výsledek nedopadl dle očekávání. Co když ale pozornost a posléze i úsudek a další kognitivní funkce v důsledku Alzheimerovy nemoci postupně „odcházejí“? Pak může nastoupit frustrace, že už to nejde jako dřív, bezradnost z toho, za který to vzít konec… I když babička kdysi ráda pletla pro celou rodinu. 

NÁSTRAHY V DOMÁCNOSTI

které zapříčiní pády či jiné úrazy jsou noční můrou rodinných pečujících, kteří docházejí do bytu svých blízkých v počátku jejich nemoci jen občasně, aby mu vypomohli, dohlédli na léky a dostatečný příjem tekutin, přinesli jídlo, poklidili. Co se všechno může stát, když tam zrovna bude dotyčný sám? Co když se babička, která se v mládí nebála výšek, rozhodne pověsit záclony nebo vyměnit žárovku na lustru z vratké stoličky? Odvaha nestačí, je potřeba mít soudný úsudek, co ještě fyzicky zvládne, jinak to vůbec nemusí dopadnout dobře.

Všechno je normalní

Galerie fotografií

Prostřednictvím těchto velkoformátových fotografií představujeme známé osobnosti v situacích, nad kterými se většina lidí pozastaví. Avšak právě tyto zvláštní projevy nemoci jsou pro lidi s demencí NORMÁLNÍ a přitom jim i jejich blízkým ztěžují život.